Listy z diáře

Bůh opatruje i vaše sny!

Narodila jsem se ve smíšené rodině. Maminka Romka a tatínek „bílý“.

To jsou moji rodiče:  

Děti se mi posmívaly, romské kvůli tátovi, bílé kvůli mámě. Přemýšlela jsem, jak bych to mohla změnit. V devíti letech jsem se vsadila se spolužačkou o 10 korun, že až vyrostu, tak budu herečka. V podtextu bylo: slavná, filmová herečka. Říkala jsem si, že až budu slavná, tak se mi nikdo nebude posmívat, nikdo mne nebude odstrkovat, potom všechny děti budou chtít kamarádit jenom semnou. Ale ona to roznesla, a když jsem přišla mezi ostatní, tak pokřikovali „cikánka – herečka“ a smáli se ještě víc…

Bůh vedl okolnosti mého života tak, že jsem skutečně vystudovala činoherní herectví na JAMU, ale vrstevníci z mého dětského snu už byli dávno dospělí a ani slavná kariéra filmové hvězdy, která se stejně nekonala, by mou touhu po dětském přátelství nenaplnila. Ale Bůh má plán pro život každého člověka a součástí toho jeho plánu pro můj život bylo i to, že mi dal jako dárek k 50. narozeninám splnění mého dětského snu, zahrát si ve filmu. Bylo to v době, kdy už jsem měla vztah s Bohem a po světské slávě jsem netoužila. Moje dcera se dověděla, že probíhá konkurz na filmovou roli mladé romské dívky a chtěla to zkusit. Zakázat jí to? Hledali i lidi do komparzu. Požádala jsem ji, ať pošle i mou fotku a říkala jsem si, že pokud ji vezmou, tak si ji v tom komparzu ohlídám. A teprve potom jsem si uvědomila, že jsem zase udělala nějaké rozhodnutí jen tak, sama o sobě aniž bych se zeptala na Boží souhlas. Tak jsem to na modlitbě vyznala a ptala jsem se Boha, jestli tedy mám jet na ten konkurz, když jsem to před tím tak rozhodla sama. Ten zvláštní tichý hlas v mém srdci mi řekl: „… jeď, ale dávám ti tato omezení:

• žádný křoví – komparz ne!

• může být maličká, ale musí to být role

• nic necudného, aby to mohly vidět děti, nejen tebe, ale celý film

• musí to pro Romy vyznít pozitivně, ukazovat je to v příznivém světle (ve smyslu stereotypů)

pokud nebudou splněna tato omezení, tak to nevezmeš!…“

Zapsala jsem si to do diáře:

Cestou do Prahy jsem v autobuse měla pocit, jako bych zaslechla vnitřním sluchem: „…oni vezmou tebe a bude tam i nějaká cena…“ A skutečně ten film získal 3. cenu na polském festivalu filmových kritiků - Bronzový hrozen.

26. dubna 2004 zavolal producent, že si mě režisér vybral na roli matky a abych přijela na druhé kolo. Jenže já jsem během prvního kola získala dojem, že to nevyznívá pro Romy moc pozitivně a tak jsme mu řekla, ať si najdou někoho jiného, že mám jisté výhrady k tomu pojetí a on mne ujišťoval, ať si o tom s režisérem promluvím, že on bude jedině rád. Před Bohem jsem tedy hledala jeho vůli a do diáře jsem si jen tužkou zapsala výsledek: Pojedu tam, promluvím s ním o tom, je to šance dostat se do romských rodin skrze noviny a rozhlašovat evangelium, možná dělat i besedy. Bože, dej materiál, zmocnění, naplň to fakty.

V té době mi leželi na srdci hlavně Romové, dělal jsem pro ně pořad v rozhlase a vnímala jsem to tak, že ten článek bude svědectví a motivace pro mladé. Tím ale nebyla zrušena ta omezení, která jsem dostala o čtrnáct dnů dříve. K podmínce číslo tři, která se týkala „milostných scén“. Dovolím si malou otázku: Kolik jste viděli filmů o lásce? Tam podobné scény očekáváme. Kolik jste viděli filmů, které nebyly o lásce, a přesto v nich byly scény, které si dovoluji označit za necudné? A kolik jste viděli filmů o lásce, kde se ti dva ani nepolíbili? Pak se podívejte na film Indián a sestřička.

No a tady jsou ty noviny:

Jak se to naplnilo? Dva roky po natočení filmu vyšlo DVD a v té době Tereza už byla vdaná, jmenovala se Šimiková a brigádně pracovala v těchto novinách jako dopisovatelka. Přestože ten článek vybočuje z formy rozhovoru a je tam osobní svědectví s vysvětlením evangelia, vyšel. A šest let po natočení filmu - v září 2010, se v rámci projektu Sáry uskutečnila první beseda v Sokolnicích, na které jsem o tomto zaslíbení veřejně mluvila.

A na závěr fotka z filmu, na které je první zleva moje skutečná dcera Tereza a uprostřed moje filmová dcera Marie: