Milí přátelé,

zdravím vás v Kristu a omlouvám se za delší proluku v komunikaci. Procházel jsem jistou osobní hloubkovou revizí a upřímně řečeno, nevěděl jsem co psát, odpusťte, prosím. Dosud jsem pracoval mezi uprchlíky z blízkého tábora. Ti mi tady hromadně říkají ‘my friend’, dlouho mě to vadilo... tušil jsem za tím jejich snahu získat si mou přízeň, abych jim potom prominul jejich hrubosti, nebo dal více oblečení apod. Slyšel jsem to již nejmíň 1000x, takže jsem si na to zvykl a akceptoval to, ať to myslí jakkoli...

Vzpomínám si, jak jsem před lety sdílel svou misijní vizi pro Afriku, mluvil o Sicílii jako místu, odkud bude možné sloužit mnoha národům arabského severu, ale i zemím jako Mauretánie, Senegal, Chad, Niger apod. Něco mi přitom říkalo: ‘co to tu povídáš, zbláznil ses?’. Dnes mi lidé ze všech těchto zemí chodí do kanceláře...zdá se to až neskutečné! Jeden chlapík z Mali je tu dokonce skoro každý den, je otravný až běda, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že jej odněkud znám. Potom jsem v laptopu našel jednu ‘dávnou’ prezentaci, kde byli fotky lidí právě z těchto zemí. Na jedné z nich je jistá mladá žena z Mali, která jako kdyby vypadla z oka tomuhle ‘mému příteli’. Dám ruku do ohně, že to je jeho sestra, nebo nejmíň sestřenice :-)

Jak jsem zmínil, nalezl jsem se nyní v přelomovém období. Možnosti sloužit lidem z mnoha zemí Afriky i Asie evangeliem jsou veliké, ale zároveň něco schází: především moje vlastní cesta jak jim sloužit.... Projekt, na kterém jsem pracoval, nebyl vlastní můj a tak to muselo dopadnout tak, že mě jeho naplňování začalo víc trápit než pomáhat, až jsem musel zhodnotit jestli se z toho utrápím, nebo to vezmu do rukou jinak a začnu uskutečňovat svou vlastní představu...Tu vidím svou vlastní chybu: v práci podle scénáře jiných... Ruku v ruce s tím jde dlouhodobá finanční tíseň, spojená s absenci pracovních příležitosti, která mi neumožnila doplnit zbývající finance. Ale i v tom vidím svrchovanou ruku...

Dostávám se tedy k tomu, co je stěžejní: jak bude ta práce vypadat za 5 a 10 let? Rozhodl jsem se zabezpečit si sekulární práci, která mi dá perspektivu kariéry na dlouho dopředu. V tom vidím cestu i směr vpřed. K tomu účelu pojedu do Prahy a budu usilovat o studia fyzioterapie. Je to obor, který mě vždy fascinoval a věřím, že jeho vystudování mi dá přesně to, co je potřeba: stabilitu a kontext života, vztahů i služby muslimům. Příležitosti v tomto oboru jsou veliké, o možnostech uplatnění mezi uprchlíky ani nemluvě...

Nelituji ničeho, ani jediného dne stráveného zde. Byla to dobrá práce, která přinesla jisté výsledky. Mimo jiné jsem se naučil jazyku, poznal místní kulturu a zvyky, vytvořil přátelství a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí šířil Boži království mezi místními lidmi. Musím přiznat, že jsem si to tu zamiloval a odjíždím z těžkým srdcem...ale věřím, že se vrátím v určený čas a bude to ještě lepší a kvalitnější život i dílo. Neberu to jako návrat, spíše jako cestu do ciziny, protože doma se přece jen cítím tady!

Jsem vám velmi vděčný za podporu. Věříte mi a podporujete mě jako člověka, který zápasí o uchopení povolání v Kristu. Vím o vašich modlitbách a přímluvách a jsem za ně vděčný. Děkuji za vaše finanční dary, které mi umožnili tady 2,5 roku žít a posunout se takto skvěle vpřed. Tímto také oznamuji, že od měsíce února již nemohu vaše dary dále přijímat, jelikož je zasíláte na práci na misii, kde se už nebudu nacházet. Děkuji za pochopení.

Nyní začínám novu etapu, která bude mít charakter profesní přípravy do budoucna, a to znovu tady na Sicílii. Znám místní podmínky i potřeby a mám mnohem přesnější představu o další přípravě, abych měl co po ‘návratu’ dát a můj život byl k radosti Boží i lidské. Těším se na tuto další etapu i na setkání s vámi. Rád vás uvidím, abychom se mohli vzájemné povzbudit na společné cestě víry ...

S pozdravem,

Paolo Falcone